Anglie 2014 - (II) - První dojmy

Zdravím vás, všechny známé i neznámé. Jsem tu zas s dalším pokračováním mého anglického dobrodružství. V tomto dílu bych chtěl přibližně popsat pár ze svých prvních dojmů z této nádherné krajiny.

Člověk by si mohl myslet, že těch pár stovek kilometrů (místní hantýrkou řečeno mílí) není dostatečná vzdálenost na to, aby se nějak výrazněji projevili sociální, kulturní nebo jakékoliv jiné rozdíly. Opak je pravdou...

První věcí, které si našinec nemůže nevšimnout, jsou auta s volantem na druhé straně :-) :D Ani po týdnu jsem si na to nezvykl a při přecházení silnice si nikdy nejsem zcela jist, odkud se vyřítí důchodce v Mini Cooperu :D Tak třeba včera, když jsem jel do práce poprvé na kole. Vyjedu viď, šinu si to patnáctkou po Nixxon Street, mine mě pár aut, říkám si tak pro sebe, co ty angláni tak čumí po ránu ... a pak mi to docvaklo, vole jedeš v pravo! 

Co se týče angličanů samotných, jsou to milí, lehce rezervovaní lidé, téměř vždy ochotní Vám s úsměvem poradit či pomoci. Tak třeba v práci. Ikdyž moc nerozumím a první dny docela "lingvič barikejd" vždy s klidem, pomalu vysvětlili co po mě chtějí. A když stejně nevím, mávnou jen rukou se slovy: nevermind ;-) Jen je pro ně královna větší "hýrou" než Banksy... S tím nemohu souhlasit ;-)
 Včera například přišel soused s lahví vína a s omluvou, že je prý moc hlučný :-
) Nikdo znás to ovšem nezaregistroval. 

Při své první návštěvě místního nákupního centra, jsem byl velmi překvapen velkým , opravdu velkým výběrem kvalitních potravin a všemožného zboží. Hlavně ovoce a zelenina se s tím, co lze koupit v čechách, nedá absolutně srovnat. Chodil jsem po obchodě asi třičtvrtě hodiny a nakonec jsem odešel s třemi jablky a banánem... zkrátka jsem nevěděl, co bych si koupil dřív .-) V nabídce nechybí dokonce ani ledové kostky - obyč led za £1 ... Ale tofu tu bohužel mají jen natural, aspoň něco, toť asi jediná výtka.

Pár dní po mém příchodu, se ve městě konal Delamore Street Festival. Něco jako u nás pouť. Nedalo mi to, tak jsem to šel omrknout. Bylo tam docela živo. Atrakce, stánky, zmrzlina, ječící děti... No zkrátka nic pro mě .-) 

Hlavně si vem deštník, už nevim kdo to byl, dárce rady k nezaplacení.. Počasí je tu opravdu rozmanité, hustý déšť a silný vítr, vystřídá slunce a letní teplý vánek během několika desítek minut.. Ovšem za čtrnáct dní pobytu zde, jsem nepotkal snad jediného domorodce z deštníkem, ani za opravdu velkého deště. Jsou zvyklí, asi .-)

Přidávám pár fotek. Třeba první penny co jsem našel hned první den (kdo zná My z Kačerova tak ví co), náš sharehouse a třeba i kostel metodistů - svatého Ondřeje .-)

See you later .-)

Anglie 2014 - (I)

Hellou :-)

Nevím jak dlouho mi to vydrží, ale tady bych se s Vámi rád podělil o pár zážitků ze svého anglického dobrodružství...

Docela dlouhou dobu jsem o tom uvažoval, někam vycestovat. Za poznáním, za dobrodružstvím. Něco jako Willy Fog ;-) Myšlenka ve mě dost dlouho zrála. Dost dlouho. A pořád nic, jen plány. Před několika měsíci jsem se tedy nakonec rozhodl pro Anglii. Jelikož jedním, z hlavních pointů mého tripu bylo naučit se anglicky, přišlo mi to jako dobrá volba (ovšem to rozhodne až čas)...

Nějakou dobu jsem tedy pročítal všemožná fóra, diskuze a skupiny, zabývající se okruhem mého zájmu: život a práce v Anglii. Ale opět se nekonalo nic převratného, jen pasívní vyhledávání informací..

Našel jsem pár inzerátů na netu, většinou nabídky agentur. Na pár z nich jsem ze setrvačnosti odpověděl, ovšem bez odezvy. Až před dvěma týdny mi přišla odpověď. Šlo o jednu slovenskou agenturu, které jsem před časem poslal svůj životopis. V mailu stálo stručně, že jestli můj zájem o práci stále trvá, ať se ozvu. Tak jsem se ozval a dohodli jsme nějaký další postup. Je nutný telefonický pohovor v eng. Pár dní na to volal anglický zaměstnavatel a ptal se mě na pár otázek. Mě přišlo, že jsme si fajn pokecali, ovšem opak byl pravdou. Na pozici, o kterou jsem se ucházel, to je bohužel málo. Nicméně jsem byl přijat na pozici jinou, naprosto odlišnou (blíže o práci někdy příště) takže radost že už to chytá nějaký směr .-)

Po vyplnění pár dotazníků a po podepsání smlouvy už zbývá jen zabalit a koupit si letenku...
Rozhodl jsem se že s sebou nebudu tahat žádné nesmysly a zbytečnosti, takže jsem si vzal jen oblečení, foťák, mobil a učebnici angličtiny... a děj se vůle boží :D

Jelikož jsem letadlem nikdy před tím neletěl, byli moje pocity po příchodu do letištního terminálu značně smíšené.-) Během všech loučení samozřemě tekly slzy, ale co nàs nezabije to nás jen posílí ne ?
Pro klid duše jsem si koupil místo u okénka.. Úspěšně jsem se odbavil a po téměř hodinovém zpoždění nastoupil na palubu letadla společnosti easyJet. Všude kolem jen angličani. Byl jsem maličko (myslím že hodně) nervózní...

Uff a je to tu, letuška začla něco nesrozumitelně blekotat do ampliónu, nerozuměl jsem jediné slovo, až na něco jako "příjemný let". Dokud letadlo jen jelo po ranveji tak to šlo, jakmile se ale začalo odlepovat od země, moje nervy a orgány značně znejistěli. Anglán vedle mě se na mě podívá se slovy: hej men evrytink ou rajt ? načež odvětím: jes dis is maj firs flajt.. poplácá mě po kolenou jako gesto, že to bude ok. Po pár nepříjemných minutách se země ztratí z dohledu a všude jsou jen mraky. Ten první  pohled, to bylo něco neskutečně neuvěřitelného.... prostě absolutní nádhera.

Let nebyl nijak jinak zajmavý, krátil jsem ho poslechem hudby a sledováním dění venku. Přistání v Manchesteru se se startem v Praze nedalo srovnat. Měl jsem z něj tak trochu obavy. Nečekaně, necítil jsem nic, prostě jsme dosedli a zastavili..

Na letišti měl čekat člověk, který zároveň poskytuje i ubytování a asistenční služby. Bohužel nečekal. A telefon měl vypnutý.. Prostě paráda :-) Vůbec jsem nevěděl co dál...nakonec po dlouhých dvaceti minutách zavolal, že bude mít půl h zpoždění. Ok. Přijel za hodinu a půl. No co no. Začátky v cizích zemích nejsou vždy snadné ;-)

Pokračování zase příště. Baaaj

Domácí seitan, speciál .-)

       Zdravím Vás známí i neznámí, přicházím s dalším receptem, tentokrát jak připravit domácí seitan, jak já říkám speciál. Seitan je jedna z mých oblíbených vegan pochoutek. Ať už na plátky, nudličky, k omáčce, do guláše, na gril, do burgru na špíz nebo třeba jako kebab.. použít se dá téměř jakoliv, stačí jen fantazie nebo internet...
Po shlédnutí instruktážních videí na ytb mi to přišlo hodně složitý a náročný atd atd. Na poprvé se mi docela povedl, očekávání bylo horší.


Ingredience:
Mouka 
Voda
Sojová omáčka
Něco na vývar (zelenina, bujon, ...)


Základní poměr je 1 kg mouky / půl litru vody, z čehož získáme přibližně půl kila seitanu (fakt odhad).


Ve větší misce smícháme mouku s vodou. Uplácáme těsto a necháme alespoň hodinku odpočinout.
Potom dáme těsto do mísy a zalijeme vlažnou vodou. Teď přichází nejdůležitější fáze, hnětení těsta. Pořádně se musí propírat ve vodě, kterou je potřeba během procesu několikrát vyměnit. Z hmoty se nám byde vyplavovat bílá, škrobová voda. Někdo jí nechává stranou na později, prý na polévku, nevím, nemám vyzkoušeno.
   Těsto se bude postupně rozpadat ale je třeba ho pořádně udržet při sobě aby moc nerozbředlo. Hmota postupně ztratí asi polovinu svého původního objemu. Až je voda čistá a nic se už nevyplavuje máme hotovo. Tento syrový seitan má takovou slizko-mozkovou konzistenci.
   Já ho nechávám zase chvíli odpočinout, někdo zpracovává okamžitě. Připravím si vývar (to je asi na každém co má rád) buď z kořenové zeleniny, bujónu nebo jen se sojovou omáčkou. Vařím na mírném ohni tak 15-20 min. Seitam takjako ztuhne - změní svojí konzistenci, zkrátka se to pozná až je hotovo :-)

No a co se týče ¨finální úpravy¨ tak na netu je receptů nespočetně, nezbývá než popřát bon apetit .-)