středa 13. srpna 2014

Anglie 2014 (III) - London calling

Sevas vespolek ;-)

Dlouho jsem nepřidal žádný příspěvek, plís ekskjůz mí. Ten dnešní věnuji K. a J. (oni jistě vědí.-)

Jak už asi tušíte, bude o big city jménem Londýn... Jelikož jsem dostal nabídku od dvou příjemných slečen, jenž zahrnovala nocleh, jak se později ukázalo tak dokonce i s polopenzí a průvodem po městě, rozhodl jsem se ji využít...

Vše začalo (nečekaně) koupí lístku na bus, za směšnou cenu £20 s přestupem v Birminghamu. Ten jsem bohužel neměl možnost blíže poznat, jelikož, jak je údajně tu na ostrovech zvykem, měl náš bus značné zpoždění a na přestup tak zbylo bajvok 15-20 minut. I tak bylo na co koukat... Trošku jsem znejistěl, když jsem viděl kolik mám spolucestujících. Nemusel jsem je počítat aby mi došlo, že se tam nemůžem všici vejít. Pak přijel další bus a mé obavy se rozplynuli po hale jak vlčí mlha. Takže sedím a jedem dál...

Největší zážitek z druhého největšího ostrovního města byla asi hodně, hodně dlouhá ulice, kterou lemovaly obchody. Byli vesměs malé a arabské. Byly jich tři druhy jenž se neustále opakovali: oblečení (takové ty směšně barevné arabské hábity), fastfood (kebab na X způsobů) a ovoce-zelenina. Jediný rozdíl byl ten, že první se jmenoval Ali, druhý Abdul a třetí něco jako Citara... Pořád dokola. Jo a každý desátý krámek bylo halal řeznictví. Jak já nadával omfg (kdo pozná halal ten ví proč).
No nic, dálnice a jedem zase dál. Cesta ubíhala pomalu, mezi poli loukami a mini-lesy kterých tu mají málo, prostě nic co by stálo za zmínku. Jak už jsem psal vejš, autobusové společnosti si se zpožděním asi hlavu příliš nelámou .-) jelikož jsme přijeli plusmínus o půl hoďky později...

Takže konečně jsem tu. Victoria Coach Station je malá a špinavá autobusová stanice. Skoro jak CAN v Pilsnu ;-) První co mi padlo do oka, když nepočítám ty dvě černošky, byl velký český nápis: Vítejte v Londýně!
Tedy vystoupím a jdu do úzké haly najít záchod, vymočit se za půl libry. Dle pokynů si ještě kupuji Oyester card na dopravu po městě. Ind v kiosku má z mojí angličtiny nervy na pochodu, platím a s díky radši jdu. Jelikož měli hostitelky větší zpoždění než já, rozhodl jsem se omrknout dění na ulici před staniční budovou... Po minutě na ulici jsem si okamžitě vzpoměl, jak jsme v devadesátejch letech byli s klukama celý udivený z ženský, co jako jediná na okrese řídila autobus. A v tu chvíli mou tvář rozzářil úsměv... Crazy times...

První definice která mě napadla - urban jungle. Mraveniště. Lidi spěchají sem a tam, loučí se a vítají, smějí se a brečí, mávají na taxíky, jsou nervózní a někteří jsou tak zoufalí že se mě ptají na cestu tam či onam. S úsměvem jim odpovídám sorry, aj dou nou .-)
Děvčata právě dorazili takže lets go za první pamětihodností!

Kde jinde začít turistiku po Londýně než před Buckhinghamským palácem. Proslulé historické sídlo vládců ostrovního království. Na fotkách mi ovšem vždycky připadalo mnohem honosnější. Matně jsem vzpomínal na vše, co jem o tom kdy četl. Jestli je to s vlajkou jako u nás, tak byla Kvín asi doma ale neviděl jsem jí. Ani Čárlse. Asi byli byzy. Možná si dával čaj. Okolí paláce je hezké, sochy a sousoší, něco jako park, velkolepá fontána, hradní stráž ve svých komických čepicích, všudypřítomní turisté a právě probíhající závod žen na kolech.. Dovolím si poznamenat, v Praze máme hezčí hrad .-) Pár fotek a jdem dál...

Next point, Westminsterské opatství, jeho západní chrám a sídlo anglické vlády. Neuvěřitelná, nádherná stavba, před níž se člověk cítí tak malý, při pohledu na ty architektonické unikáty, jakou je třeba velkolepá rozeta na čelní straně chrámu, gotické chrliče a monumentální portály. Tak nějak mi podvědomí vnucovalo myšlenky na chudé dělníky, jejich bídu, na tlusté mnichy, jejich víno a zlatá roucha. A na Robina Hooda, ale to jsme jinde.-) No a samozřejmě nelze nezmínit Big Ben. Myslím že jeho hodiny jdou pozdě. Možná proto jezdí autobusy pozdě. Přilehlý park nabízí široký výhled na řeku Temži a panorama města, na budovy všemožných tvarů, barev, stáří a stavebních slohů, jemuž asi nejvíc dominuje London Eye, ke kterému vedla přes nejbližší most a nábřežní kolonádu i naše cesta.

Velký kolotoč, monstrózní s kabinkami připomínajíci bombóny. Ale popravdě, čekal jsem ho větší, soudě dle fotek z wiki a gůgl ért. Údajně ho pohání motor(y) z naší světuznámé Škodovky. Im not sure. Jen se tak pomalu otáčel, pozvolna, navzdory tomu rychlému tempu, kterým město žije. Lidé stáli velkou frontu aby mohli shlédnout město z jeho vrcholu. Nicméně my jsme ho nenavštívili, ani mě to nijak nelákalo, maybe next time. Další fotky a pokračujem v tripu.

Jestli mě paměť nešálí, tak naše kroky míří, přes všemožně zajmavé ulice a čtvrti, kolem desítek divadel a červených telefoních budek až na proslulé, možná nejznámější náměstí v centru, zvané Trafalgarské, jemuž dominují Nelsonův sloup (ten co se mi nevešel do záběru.-) fontány bo kašny chcete-li  a samozřejmě vznešeně vypadající budova Národní Galerie, s modrou sochou slepice. A holubi. Těch je tam vskutku požehnaně, řekl bych že úměrně turistům a lidé je krmí i přes zákonem nařízený zákaz. Holuby, ne turisty. Penny pro štěstí letí do kašny. Další fotky...next plís...

Potom ještě Soho, proslulá, kdysi dekadentní čtvrť města, tamní Chinatown s nechutnými, vyuzenými mrtvolami zvířat ve výlohách asijských restauračních zařízení. A další a další slavné čtvrti a známé ulice. Obchody, bary a restaurace. Hemžení na ulicích jakoby nebralo konce. Lidi a zase lidi, kam se jen podíváš. Pořád něco nového, neokoukaného. Londýn je vskutku multikulturní metropolí, městem plným protikladů. Staré historické domy naproti proskleným mrakodrapům. Lesknoucí se výlohy a reklamní tabule v kontrastu s všude se povalujícími odpadky. Honosné síně a divadla s trávou a křovím, roztoucím z okapů... Bylo toho dost, too much.. ani si to už všechno nepamatuju. Nějaké pivko na dobrou noc a jedem domů. Teda vlastně na šerhaus...

K večeři veg salát a Carlsberg z plechovky. Pak lóže jak pro Čárlse. Dokonce i přikrývka byla tématická - s motivem britské vlajky :-D A ráno mě čekal vynikající oběd - žampióny s rajčaty. Holky se o mě fakt dobře starali, chvála jim. Byl jsem jako v bavlnce :-)

Druhý den jsme toho už želbohu mnoho nestihli, jelikož jsem trubka a nezabookoval jsem si zpáteční jízdenku včas, musel jsem vlakem o páté, jak příhodné (víc v závěru), navštívili jsme už jen olympyjský stadion a obří bazén, poblíž stojící věž s názvem Orbit a ostatní přilehlé časti tohoto městského obvodu Taky jedno obchodní centrum, snad největší co jsem kdy viděl. Jako malé město v městě. Dokonce jsem tam našel i obchod se zdravou výživou. Zboží a věci, co si jen člověk dokáže představit. A ještě víc. Já si koupil tempeh a sýr Cheezly, best upomínkové suvenýry :-D Pak jsme tam hezky po anglicku zmokli a já dostal první příležitost, použít deštník. Nebyl mi ale moc platný protože jak by řekl Forrest Gump, chvíli mi přišlo, že pršelo i zespoda .-)

Tak tedy závěrem, hele prostě, ten trip byl vela fajnej. Sem tam sprchlo, sem tam svítilo slunce. Chodili jsme tu a tam. Občas jeli busem, tim co jsem jako malej vždycky chtěl jet a sedět nad řidičem, abych dobře viděl na cestu. Hlavně lidi, všechny druhy, velikosti, národy a rasy, arabové, židi, černoši a asiati. Při jednom přesunu jsme byli (poprvé v mém dosavadním životě) v dabldekru oproti černochům v menšině. Hlavně večer, když s setmělo, se ulice proměnili na velkou párty, festival ulice. Bylo slyšet snad všechny řeči světa, dokonce i čeština. Pouliční (potulní?) muzikanti hrající na kytary a bubny, takový ty eko-cyklo-taxíky, dealeři, žebráci a jejich psi.. A ty ženy, co Vám mám povídat, prostě nádhera. Můžu Vám to jen doporučit, za návštěvu Londýn opravdu stojí......

A protože všechno jednou končí, tak i my se vydáváme směrem k Marylebonskému nádraží.

Zpáteční cesta vlakem měla trvat necelé čtyři hodiny. Opět s přestupem v Birminghamu. Jelikož jsem tam měl vystoupit a dojít na jinou zastávku, byl jsem trochu v obavě že zabloudím a tak jsem se dal ve vlaku do řeči s jedním anglickým gentlemanem středního věku. Jel se synem z fotbalu. Ukázalo se, že bydlí ve vedlejším městě, vzdáleném od mého "domácího" jen jednu stanici vlakem. Po krátkém rozhovoru mi povídá: tvoje angličtina není moc dobrá, určitě zabloudíš a zůstaneš tam několik nocí ;-) měl v B. auto a tak mi navrhnul, že mě sveze. Prý mu lidi taky pomáhali tak to chtěl nějak splatit, říkal že pak možná půjde do nebe, nebo jinam .-) S díky jsem jeho nabídku přijal. Cesta rychle ubíhala a my mluvili lámanou angličtinou o všem možném, o mě, o něm a jeho cestách po světě, o autech, o anglii a angličanech, fotbale, španělsku a tak různě... Vyhodil mě na zastávce a popřál mi hodně štěstí. V ten den jsem přestal věřit na náhody....

Loučím se s Vámi slovy pana Ziakopčaníka: slunce v duši ;-)

(Doufám žje vše gramaticky správně, za případné hrubky se autor omlouvá.-)

Žádné komentáře:

Okomentovat